Letos si připomínáme 50.výroční od doby, kdy vstoupil člověk na povrch Měsíce. Třebaže lidé od té doby dospěli k mnoha dalším objevům, je vesmír stále tématem budícím velký zájem. Proto jsme byli s osmáky nadšení, když jsme zjistili, že právě vesmír je předmětem zájmu našeho podzimního projektu. Začali jsme tím, že jsme si řekli základní dostupné informace, zabrousili jsme i k tématu vesmírného soutěžení a zakončili to již zmiňovaným vstupem člověka na Měsíc. V tu chvíli se někteří z nás neubránili divokým spekulacím na téma, jaké objevy nás v budoucnu čekají a zdá se, že někteří mají už teď přímé důkazy o mimozemském životě. V další části jsme se zaměřili na sluneční soustavu, podělili jsme se o nejvýraznější vesmírná tělesa a každý si o tom svém něco nastudoval. Někteří se pustili i do kreslení, jiní přečetli vše, co se dalo zjistit, a následná diskuze, v níž jsme srovnávali vše od délek oběžných drah až po hustotu jader a vzdálenost od Slunce, byla opět velmi živá a místy hrozila dokonce až válkou světů. Nyní jsem už měli dostatek informací a mohli jsme přistoupit k poslední fázi, což byla naše oblíbená dramatizace. Každý z nás si musel vytvořit převlek, v němž své vesmírné těleso nějak připomínal. Ve finále se tedy například  Saturn nasoukal do prstence a zahájil svou oběžnou dráhu kolem Slunce, těsně ho pak následoval Titan, jeden z jeho měsíců. Třída nám byla pro toto vesmírné hemžení malá, proto jsem vyrazili na chodbu a sehráli dokonalý dramatický kus, v němž zatímco Slunce trpělivě vysílalo své hřejivé paprsky na všechny strany, kroužily kolem něj všechny planety a planetky a kolem nich zase jejich měsíce. Ruku na srdce, byl to pěkný hukot a několikrát dokonce došlo ke srážkám. Všechny planety a planetky se ale po odstrojení proměnily zase zpátky na osmáky a k žádným ztrátám tedy nedošlo. Tak doufáme, že si z nás ta opravdová vesmírná tělesa nebudou brát příklad a zůstanou pěkně na svých tradičních drahách.

O. Pospíchalová